Jižní Korea – SOUL den 1.

Jižní Korea je zemí tradic i technologií.

SOUL – město, kde to žije.

Na mezinárodním letišti Incheon, západně od Soulu, jsme přistáli 9.srpna dopoledne po jenom asi dvouhodinovém spánku během třináctihodinového letu s jedním přestupem.                                             

Vzhledem k naprosto bezkonkurenční ceně, jsme nakonec letěli s ruským Aeroflotem přes Moskvu. Jídlo na palubě bylo naprosto tragické, takže jsme přiletěli úplně vyhladovělí:) 

Na letišti jsme prvně vyřešili jak se dostaneme do centra Soulu, kde jsme měli rezervováný pokoj. Volba byla docela jednoduchá a padla na expresní vlak, který jezdí na Soul station asi třikrát za hodinu. Koupili jsme lístky a začali se ohlížet po něčem k snědku. 

I tato volba byla poměrně jednoduchá. Naprosto jsme ale podcenili naše časové možnosti, takže ve chvíli, kdy nám na stole blikající disk oznámil, že je naše jídlo připravené, museli jsme v  podstatě odejít na vlak.  

Cesta expresní vlakem z letiště do centra Soulu trvala zhruba 50 minut, ve vlaku se v pohodě připojíte na WI-FI, ale děsně tam fouká studená klimatizace, jako v létě v Koreji všude. 

Hotel jsme měli v docházkové vzdálenosti, ale netušili jsme, že budeme muset s kufrem a dvěma batohy vyšlapat pořádný kopec. Navíc při našem příletu bylo venku úctyhodných 32° ve stínu:) 

Tušili jsme, že sedmihodinový posun času nás bude v následujících několika dnech dost trápit. Do večera bylo daleko, tak jsme po osvěžující sprše vyrazili rovnou do centra, které jsme měli na dosah.   

Po cestě jsme neodolali a nakoupili nějakou kosmetiku. Jižní Korea je totiž kosmetická velmoc a produkty mají na vysoké úrovni.  Všichni tam chtějí být krásní a proto za kosmetiku také hóódně utrácejí. Nakoupit si kosmetiku v Koreji je proto dobrý nápad, jenom pozor na krémy, které vybělují pokožku. Asiatky, a Korejky zvlášť, jsou totiž tak krásné, jak světlou mají pleť. Tedy alespoň podle jejich standardu:) 

Pomalou procházkou jsme došli až ke Gwangjang market, což je tradiční korejský market, taková naše tržnice, jenom asi tak osmdesátkrát větší:) Najdete tam něco mezi 1500 a 2000 prodejců všeho možného, od ryb přes textil až po plastové lžičky. 

Důvod, proč jsem měla tento trh na seznamu, bylo jídlo. Toužila jsem vyzkoušet tradiční pokrmy této zajímavé země a ačkoliv můj muž se mnou toto nadšení úplně nesdílel, nakonec se nechal přemluvit. Prošli jsme několik řad stánků a rozhodovali se, co okusíme. Všechno vypadalo lákavě. 

Ovšem turista v nás se nezapřel a po dlouhém vybírání (to už jsem upadala hlady..) jsme dosedli na lavici pokrytou plastovým ubrusem a ukázali na hromadu něčeho, co vypadalo jako vepřové kousky v nějaké červené omáčce. K tomu že okusíme dva tradiční knedlíčky. Naštěstí jsme měli dost rozumu objednat pouze jednu a to úplně nejmenší porci toho, co se později ukázalo jako kohoutí pařáty:))

Samozřejmě, že nám to nemohlo chutnat. Bylo to příšerné a knedlíčky jakbysmet. Chvíli jsme se tvářili, že to jíme, abychom neurazili naši “hostitelku” a požádali o účet. 

Nakonec jsme pojedli na stáncích na ulici, tu jsme si koupili grilované krevety a jinde zase smažené langusty a zakončili jsme ananasem na špejli:)

Pokračování příště…