Moje cesta k navrhování interiérů…

Jsem přesně sedmý den na dovolené a konečně se mi podařilo alespoň trochu vytěsnit z mé hlavy práci, která je tam nonstop usazená už roky. Navrhování interiérů je cestou, kterou jsem si zvolila před více než deseti lety a stále mě baví po ní jít.

Dnes ráno jsem, jako obvykle, vstala brzy, abych si vypila svoji teplou vodu s citrónem, trochu se protáhla a napsala pár řádků svého nového ebooku, než se vzbudí naše holčičky a ta mladší mi začne skákat po břiše (ona tomu říká mazlení, já terorizování maminky.😀

Sedla jsem si k iPadu a začala psát. A najednou mi přicházely úplně jiné myšlenky. Myšlenky na to, jak jsem se vlastně opravdu k navrhování dostala. Věděla jsem, že mě bavilo od mala přestavovat si pokojík a věděla jsem, že výtvarné znalosti jsem načerpala, když jsem studovala textilní výtvarnictví. Ale nikdy mi nedošlo, jak brzy jsem začala do tohoto oboru pronikat, přesto, že jsem se léta věnovala hlavně obchodní činnosti.

Až teď, když jsem se zastavila a začala přemýšlet, kdy se u mě projevil zájem o navrhování interiérů, musela jsem jít hodně do minulosti.

Když jsem v roce 1993 navrhla svůj první obchod, kompletně jsem ho, za pomoci přítele, i postavila. Sklepní prostor jsem vyčistila, vylila tam novou betonovou podlahu a stěny jsem ošetřila stříkanou hrubou omítkou. Pracovali jsme tehdy převážně v noci, domů jsme přijeli ráno až na snídani a dopoledne jsme odpočívali, abychom večer a v noci zase pokračovali v práci.

Kovové stojany na ramínka mi vyrobil dle mého návrhu můj táta. Když byly hotové, přijela jsem za ním do dílny a společně jsme na ten surový kov aplikovali horký grafit tak, že táta tyče nahřál a já natírala horký grafit na tyče štětcem. Byla to dřina a bylo u toho vedro, ale ten pocit, že jsem pomáhala vyrobit něco speciálního, byl skvělý. 

V den, kdy jsme začali prodávat, nebyla betonová podlaha ještě úplně vysušená a tak jsme na ni položili desky jako uličky a nikomu to nevadilo. Pamatuji si na ten den, jako by to bylo včera. 

Takto jsem v devadesátých letech navrhla a zařídila ještě další dva obchody, ale že u navrhování nakonec zakotvím jsem tehdy ještě nevěděla. Věnovala jsem se převážně obchodní činnosti, i když v jednom z mých obchodů jsem prodávala proutěný nábytek, což mohla být také nějaká indikace:)

Tady jsem s manželem mé kamarádky a kolegyně při stavbě jednoho z obchodů v roce 1995.

V roce 1997, po tragické události v mé rodině, jsem odjela do Anglie. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu a také se naučit anglicky, což se mi u nás stále nedařilo. Později se mi to hodilo, když jsem v Londýně absolvovala kurz Home Stagingu u tehdy slavné Ann Maurice. 

Když jsem se v roce 2001 stěhovala do Prahy, měla jsem z bytového vybavení svoji pouze postel a obřího plyšového medvěda:) 

Pronajala jsem si malý byt v Praze 10. V úzké koupelně byly černé obklady i dlažba a zlaté doplňky! S tím jsem bohužel tehdy nic udělat nemohla. Ale s dovolením pronajímatelky, jsem, s pomocí dvou přátel, přemalovala všechen černý nábytek v pokoji na, tehdy “in” barvu, smetanovou. A když už jsem byla v tom natírání, vzala jsem i okna, dveře a radiátory.

Než jsem v roce 2005 investovala do svých dvou půdních bytů ve fázi projektové dokumentace, stěhovala jsem se po Praze ještě třikrát.🙂

Byty jsem kompletně navrhla a dohlížela na jejich stavbu. Už tehdy ze mě stavebníci “rostli”, když jsem v ochranné přilbě šplhala do nedokončeného podkrovního patra po žebříku, který měl každou druhou příčku:) a fotila vše, abych později věděla, kde vede elektrika a voda a zkontrolovala jestli je pod sádrokartonem izolace.

Průběh stavby půdních bytů v roce 2005.

Ale ani tehdy jsem ještě nevěděla, že se v této době odstartovala moje nová životní etapa. Ta etapa, kde jsem chtěla být. 

Samozřejmě, že jsem napoprvé udělala chyby.

Jedna velká mě stála další čas a peníze, protože jsem se rozhodla udělat obývací část do vnitrobloku, čehož jsem později litovala a tak jsem asi po roce zase nový byt zbourala, abych svůj omyl napravila:) Dalo mi to doslova cennou lekci, protože jsem musela investovat prostředky navíc. Od té doby věnuji rozložení místností velkou pozornost a díky této drahé zkušenosti je to jedna z mých silných stránek.:) 

Byty Praha 2005.

Když jsem rok poté zařizovala velký dům s vnitřním bazénem a párou, už jsem věděla, že je to to, co mě baví a naplňuje. V té době jsem se také poznala s lidmi – dodavateli a s některými z nich, například s malířem, spolupracuji dodnes. 

RD Praha 2006.

Než jsem začala navrhovat a realizovat projekty pro klienty, pracovala jsem ještě dva roky u izraelské společnosti, která stavěla v Praze bytové projekty. Ty dva roky mě naučily mnohé. Prošla jsem si jednáním s architekty, účastnila se kontrolních dnů na stavbách, jednala se stavbyvedoucími velkých stavebních firem a učila se od nich.

Jeden z kontrolních dnů mi utkvěl v paměti dodnes. Můj šéf kontroloval plotové tvárnice tím způsobem, že vzal jeden kvádr do rukou a zhruba z výšky svého pasu ho upustil na zem. Tvárnice se rozpadla na kusy a můj šéf prohlásil, že je nutné dodat tvárnice kvalitnější. Laickým myšlením bych usoudila, že se po pádu rozpadne každá tvárnice, ale on asi věděl o čem mluvil. Každopádně na mě jeho způsob kontroly udělal tehdy dojem.:)) 

Můj šéf o mé vášni pro zařizování interiérů věděl a tehdy mi dal za úkol zařídit vzorový byt v jednom z našich projektů. Byla jsem z toho tehdy nadšená i vystresovaná. 

Moc jsem si přála, aby se moje práce líbila. 

A podařilo se! Na slavnostním rautu k otevření vzorového bytu byli všichni moc spokojení a vzorový byt se brzy poté prodal i se zařízením, přesto, že bylo, vzhledem k rozpočtu, kompletně z IKEA.

Vzorový byt.

Z firmy jsem odešla za pár měsíců, plná nově nabytých zkušeností, abych se opět postavila na vlastní nohy. 

Brzy poté jsem otevřela další obchod. Zpětně už vím, že více než sortiment, mě zase bavilo prodejnu navrhnout a zařídit. Pronajali jsme si malý prostor v Holešovicích, kde byl původně obchod s oblečením všeho druhu. 

Na podlahách leželo několik vrstev linolea, na stropě podhled z polystyrenových čtverců a v malé výloze obklad z neurčitého materiálu. 

Ale pro mě to bylo jako Vánoce! Proč? 

Když jsme odkryli všechny vrstvy na podlaze, našli jsme nádhernou původní mramorovou dlažbu. Ano, místy na ni byl znát zub času, ale byla autentická a krásná. 

Ještě větší překvapení nás ale čekalo po odkrytí stropních panelů! 

Pod nimi, respektive nad nimi:) na nás vykoukl původní dřevěný strop! Úplně nám spadla brada. Jak může někdo zakrýt takovou krásu příšernými polystyrenovými obklady mi prostě hlava nebere. 

Naše nadšení neznalo mezí, když jsme nakonec ještě objevili původní mozaiku ve výloze. 

V následujících letech jsem navrhla a zařídila ještě tři prodejny, rodinný dům a již jsem kromě své práce začala pracovat i pro klienty. Moje cesta k navrhování interiérů končila a já jsem byla připravená. 

„V roce 2010, když jsem byla těhotná s první dcerou, jsem pracovala na projektu obývacího pokoje pro klientku ve Statenicích. Pamatuji si moc dobře, jak jsem v devátém měsíci věšela závěsy a potom jsem byla tak unavená, že jsem usnula na její nové pohovce i přes vrtání a klepání truhlářů všude okolo mě.

Vtipné bylo, že když jsem čekala svoji druhou dceru v roce 2014, ta stejná klientka mě kontaktovala s tím, že se bude stěhovat a zadala mi zařízení celého nového domu. Projekt jsem odevzdala v březnu 2015 a dva dny na to jsem porodila. V legraci jsem požádala klientku, ať už se nestěhuje, protože další dítě už neplánuji:)“ (Střípky z praxe: eBook, kde píšu o třech nejčastějších chybách v zařizování interiéru)

Pokud byste se chtěli na něco zeptat, napište do komentáře a zeptejte se tam. Moc ráda Vám vaše dotazy zodpovím.

Krásný den a tvoření zdar!:)

Pokud se chystáte stavět, rekonstruovat nebo jenom plánujete vaše bydlení vstupte do Akademie útulného domova, kde získáte mou podporu.