Myslím, že jsme v Čechách jedni z mála, kteří svůj dům vydražili v regulérní dražbě.:)
To bylo na podzim v roce 2009. Byla jsem tehdy těhotná s naší první dcerou, když mi můj budoucí manžel oznámil, že se zúčastníme největší, a pokud vím tak v tomto rozsahu jediné, dražby nemovitostí.
Bydleli jste tehdy v jeho bytě na Praze 5 a řadový domek, na který jsme si mysleli, nám stavěli přímo před okny.
V den dražby mi ráno oznámil, že tam sice půjdeme, protože už poslal dražební jistinu,
ale dražit nakonec nebudeme. Po pravdě, ani jsme nevěděli, jestli bychom dosáhli na hypotéku, když jsme oba OSVČ. Navíc jsem v té době pracovala na projektu pro klientku a představa, že bych ve vyšším stádiu těhotenství měla zařizovat ještě další dům mě mírně děsila.:) Jeho prohlášení mě tedy nijak nepřekvapilo a ani nerozesmutnilo.
Sešli jsme se na místě kolem jedné a nejprve se dražily byty. Do dražby zařadil developer celkem tři řadovky a my jsme si je byli před dražbou prohlédnout.
Všechny byly ve fázi před pokládkou podlahy, ale bohužel měly dokončené koupelny.
Proč bohužel? No, v jednom domku byly obklady v koupelnách oranžovo-zelené, ve druhém béžovo-hnědé a v tom třetím nebyl bidet. Ani jedna koupelna nebyla podle mého vkusu.
To mě ale v té chvíli tolik netrápilo, protože bylo, i díky rannímu oznámení mého muže, nepravděpodobné, že bychom do toho nakonec šli.
Jak jsme tak seděli a sledovali dění okolo, začínalo i na nás doléhat vzrušení z akce.
Na řadu přišla první z řadovek. Byla to ta s oranžovo-zelenými koupelnami. Licitátor oznámil vyvolávací cenu, která byla cca o 25% nižší než cena ceníková. K našemu údivu na nabídku nikdo nereagoval.
Když se licitátor zeptal potřetí, můj muž už to nevydržel a zvedl ruku s cedulkou.
Podívala jsem se na něj tím nejvíc udiveným a zmateným pohledem. Jenom se na mě usmál a pokrčil rameny a mě začaly téct slzy. On to udělal. Máme dům. Sice s oranžovo-zelenými koupelnami, ale máme, a navíc v lokalitě, kde se nám líbí. (Samozřejmě jsme ho ještě neměli a vyřídit hypotéku nám trvalo skoro 5 měsíců, ale to je jiný příběh.:)
A jak to dopadlo s koupelnami? V dražbě se nakonec vydražila jenom jedna řadovka, a to ta naše, a než stihl developer prodat ty další dvě, vyměnili jsme tu “naši” s oranžovo-zelenými koupelnami za tu s koupelnami béžovo-hnědými, které jsem se rozhodla vzít na milost ze dvou důvodů.
Nevybouchat ty obklady byl z mé strany velký kompromis, nikdy jsem se s nimi nesmířila (na rozdíl od mého muže samozřejmě:))a stále tajně sním o tom, jak bych je předělala, ale 2 věci jsem si přece jenom prosadila.
Vím, že mnoho lidí preferuje ruční sprchu, aby si nenamočili vlasy, ale já prostě mám ráda ten pocit, když na mě padá voda shora a když zrovna nechci, tak si vlasy nenamočím. Napište mi do komentáře pod článek, jak to máte vy. 🙂 Iva