Zvažujete, že si pořídíte dřevostavbu?

Přečtěte si rozhovor s Gabrielou Juřenčákovou ze společnosti Ekomodular.

Iva: Jak vás vůbec napadlo začít vyrábět dřevěné domy?
Gabriela: Já se se dřevem ve svém životě potýkám už od vysoké školy. Na střední škole
jsem studovala klasicky stavební obor, ale pak jsem si říkala, že přece musí být ještě něco
lepšího než ta cihla. Stavíme z ní stovky let a přišlo mi to už takové… pořád to samé.
Začala jsem tedy studovat na Mendelově univerzitě v Brně obor dřevostavby a ten mě úplně
pohltil. Od začátku jsem věděla, že se tomu chci věnovat. Nejdřív to bylo ve smyslu projekce
dřevostaveb, ale člověk si na to dřevo chce i sáhnout. Takže jsem začala ve firmě v
realizační sféře, kde jsem se dřevostaveb skutečně poprvé dotkla. A potom, když jsem
potkala svého muže, vznikl nápad založit si vlastní firmu a začít vyrábět dřevostavby pod
naší značkou.

Jak vznikla značka Ecomodular a proč staví zrovna dřevostavby

Iva: Takže vy jste vlastně jedna z mála lidí, která vystudovala to, co skutečně dělá. Já znám
spoustu lidí, kteří se k této profesi dostali oklikou přes jiné obory. To je opravdu krásné. A jak
dlouho máte firmu Ecomodular? Nebo jak dlouho se zabýváte i vývojem?
Gabriela: Já jsem v praxi jedenáct let a firmu máme osmým rokem, takže osmým rokem se
zabýváme výrobou dřevostaveb.

Iva: Jaké byly začátky, Gabrielo? Bylo to hodně těžké?
Gabriela: Bylo to těžké. Každý začátek je náročný. Jednoduché to není nikdy, když se člověk
chce pustit do něčeho takového.

Iva: A čím jste začali? Řekli jste si jednou u jídelního stolu: „Pojďme vytvořit firmu a stavět
dřevostavby, máme k tomu blízko.“ Nebo jste nejdřív zakládali firmu, pak web, nebo jste
hledali výrobní prostory? Jak to vlastně celé začalo?
Gabriela: V podstatě jsme se s mým manželem potkali ve firmě, kde jsme oba pracovali. Já
na pozici vedoucí výroby, projektanta, stavbyvedoucího – víceméně jsem řešila techniku,
zkrátka všechno. Můj muž do té firmy přišel jako obchodník a marketér.
Tam jsme se potkali a po nějaké době jsme si řekli, že chceme nabrat trošku jiný směr a
věnovat se dřevostavbám tak, jak bychom si to přáli my. Měli jsme vize, cíle… byli jsme dva
mladí nadšenci, kteří si řekli: jdeme do toho. A ten proces byl celkem rychlý.
Myslím si, že je to takové to, když se celý vesmír spojí a věci se začnou dít. Našli jsme
výrobní areál, první tři zaměstnance, spartánsky jsme nabrali zakázky a začali fungovat.
Bylo to hodně organické.

Iva: Mně přijde, že takové začátky jsou nejlepší, protože tam člověk získá nejvíce zkušeností. Když přijde už k hotovému, je to úplně něco jiného než projít si tím procesem – ať už je to podnikání, nebo zařizování domova. Já vždycky říkám, že určitě je fajn nechat si domov navrhnout od někoho, ale je také krásné si ho zařídit sám a naučit se ty procesy. Člověk se pak cítí v interiéru jinak, je na sebe pyšný, že to zvládl, a ta energie ho motivuje i k dalším projektům – třeba dodělat další pokoje.

Dřevostavba versus zděný dům: Mýty, fakta a vhodnost pro české podmínky

Iva: A teď už konkrétně – hodí se dřevostavby do našeho podnebí? Myslím, že to je docela častá otázka?
Gabriela: Máme tu dva tábory – jeden chce všechno z cihel, zděné, druhý už se přiklání k jiným metodám stavění domů, třeba právě k dřevostavbám.

Iva: Jak jsou tyto tábory v tuto chvíli velké?

Gabriela: Dřevostavby momentálně zabírají na českém trhu necelých 20 %. Před deseti lety to bylo zhruba 10 %. Každý rok to číslo roste, což nám dělá velkou radost.

A jestli se hodí do našeho podnebí? Podle mě se dřevostavba hodí úplně do každého podnebí. Je to alternativa ke zděné stavbě. Spousta lidí říká „cihla je cihla“ – my říkáme „dřevo je dřevo“. Ale samozřejmě ta dřevostavba musí být na naše podmínky adaptovaná, všechno musí být navrženo správně.

Dřevostavby jsou celosvětově trend. Hodně se to sem přenáší ze Skandinávie, kde dřevostavby tvoří až 80 % nově vznikajících staveb. Má to souvislost s udržitelností, životním prostředím a dalšími faktory, které se na nás valí ze všech stran – automobilový průmysl, šetření energií, zelené technologie… Do tohoto kontextu dřevostavby přesně zapadají.

Iva: A když jste zmínila Skandinávii – staví se tam jinou technologií než u nás? Je přece jen severněji. Chápu, že základ je dřevo, ale ten dům není jen ze dřeva, že? Musí tam být zateplení, příčky…

Gabriela: Ne, ta technologie je v zásadě stejná. Existuje několik typů nosných konstrukcí. Jedna z nich je sloupková konstrukce, která k nám přišla z Ameriky – tu využíváme my. Další varianta je CLT – panely z masivního dřeva – to je cesta, kterou se vydala Skandinávie. Tyto směry se dnes propojují, třeba i u výškových dřevostaveb, které ve Skandinávii běžně doplňují betonová jádra.

Ty systémy se kombinují, a to je na tom hezké – nejde o to říct „buď jen to, nebo ono“. Je to o propojení všech možných stavebních systémů. To mi přijde ideální.

Co vědět před stavbou dřevostavby a jak probíhá celý proces

Iva: A když si řeknu, že bych chtěla dřevostavbu a mám pozemek – přijdu k vám, co se bude dít? Na co se mě budete ptát? Co potřebujete vědět a co mi nabídnete?

Gabriela: Nejdříve vám ukážeme náš showroom pod širým nebem, který máme u nás ve firmě. Z našich modulů máme postavený náš rodinný dům, administrativní budovu, vzorové domy, salonek. Můžete se do nich podívat, sednout si, nacítit si prostor.

Ukážeme vám i rozpracované zakázky. A budeme se ptát hlavně na to, jaký máte záměr, jaký je váš finanční rozpočet a jakou máte představu o domě – kolik místností, jaká dispozice, kolik světla, orientace pozemku a tak dále.

Iva: Máte v nabídce hlavně typové domy nebo umíte i individuální projekty?

Gabriela: Máme typovou řadu, ze které vycházíme, ale 90 % našich zakázek jsou individuální projekty. Každý klient má jiný pozemek, ty jsou čím dál atypičtější. V České republice ubývá stavebních parcel, takže je to čím dál větší výzva – někdo má pozemek orientovaný na sever, někdo na jih. Musíme tomu přizpůsobit dispozice a prosvětlení domu.

Takže můžeme vyjít z typového projektu, ale většinu zakázek děláme na míru – tak, jak si klient přeje.

Iva: Když se rozhodnu pro dřevostavbu, co všechno musím mít rozmyšlené, než dům zadáme do výroby? Protože dřevostavba je specifická tím, že asi budeme muset mít někde vývody, musíme vědět, kde budou zpevněné zdi, kde se bude co věšet… U zděného domu lze zavěsit téměř cokoliv. Na co si tedy dát pozor?

Gabriela: Řekla bych, že je nejlepší mít promyšlené úplně všechno. U zděné stavby máte čas – v hrubé stavbě můžete ještě promýšlet a měnit věci. U dřevostavby, v našem systému, to tak není. Naše domy se nestaví, ty se objednávají. Funguje to podobně, jako když si v showroomu koupíte nové auto – nakonfigurujete si podlahu, dveře, barvu oken, fasádu. Všechno musíme předem vyřešit.

Ideální je mít promyšlený i interiér – dispozici, koupelny, vestavěný nábytek, osvětlení. To všechno musíme mít připravené už při podpisu smlouvy.

Dodací lhůta je krátká – 5 až 7 měsíců od podpisu smlouvy. A tím pádem už není možné do procesu zasahovat.

Iva: To úplně chápu. Kdyby klient neustále něco měnil, nic byste nevyrobili. A to takhle funguje i u jiných výrobců – jakmile podepíšete, nelze do výroby zasahovat. Ani dveře nejde změnit. A i kdybyste udělali chybu, těžko se to opravuje.

Gabriela: Přesně. A já s tím souhlasím i obecně – i u zděného domu byste měli mít věci promyšlené. Protože i když to změnit lze, většinou se do toho stejně nikomu nechce. Staví se při práci, při dětech, často svépomocí… Takže je důležité mít jasno předem.

Iva: Já vždycky říkám, klidně dva, tři roky dopředu přemýšlejte nad interiéry, jakmile máte pozemek a základní studii. To je klíčové.

Gabriela: Naprostý souhlas. Přípravná fáze by měla trvat stejně dlouho jako výroba. Klient si na ni musí dát čas a připravit vše do detailu, aby pak všechno běželo hladce.

Iva: Já bych dokonce řekla, že když výroba trvá pět až sedm měsíců, na přípravu by měl být minimálně dvojnásobek. Zvlášť když to nedělá profesionál, protože ten sice často přemýšlí víc a déle hledá řešení. Laikům to někdy trvá kratší dobu, ale jen proto, že tolik nepřemýšlí. Profesionál zvažuje všechny úhly pohledu, a to je časově náročné.

A jak dlouho trvá samotná instalace na pozemku?

Gabriela: Většinou jeden den.

Iva: Jeden den na všechno?

Gabriela: Ano. Prefabrikaci máme hotovou z 95 %, takže ve výrobní hale připravíme skoro vše. Často už montujeme i nábytek. Konstrukční spoje, fasáda, podlahy, dveře, koupelny – to všechno je hotové. Pak jen převezeme dům na místo a během jednoho dne vznikne kompletní stavba.

Iva: Včetně podlah, oken, obkladů v koupelně?

Gabriela: Ano, přesně tak. Poté máme dva až tři dny na dokončovací práce – propojení fasády, napojení na sítě. Ale z prázdného pozemku na hotový dům – to je jeden montážní den.

Iva: To je velmi krástká doba. Jaká je v tomto oboru vlatně konkurence? Už jste říkala, že dřevostavby tvoří zhruba 20 % trhu. Jaká je konkurence a čím se odlišujete?

Gabriela: Dřevostavby se ještě dělí na různé segmenty. Jeden je, kdy postavíte hrubou stavbu a zbytek se dělá na místě. Druhý, kterému se věnujeme my, je segment modulárních dřevostaveb – vše se vyrábí v hale a na pozemku se jen spojí nejnutnější části.

Tento segment tvoří asi 3 % trhu. Je to nový, dynamický obor. Když jsme začínali, v Česku byly jen dvě firmy, které dělaly něco podobného. Dnes je jich více.

My se odlišujeme tím, že děláme velké a atypické projekty – školy, školky, zubní ordinace, firemní sídla, velké rodinné domy. Většina modulářů zvládne dodat jeden, dva moduly a spojit je. Ale konstrukčně je to složité. My zvládáme větší celky, velkoformátová prosklení a další věci, které konkurence běžně neumí.

Iva: To je opravdu zajímavé – že stavíte i takto velké stavby. To bych v Česku ani nečekala. A jak vidíte budoucnost? Bude podíl dřevostaveb růst?

Gabriela: Určitě. Jednak kvůli tlaku na uhlíkovou stopu. Evropská unie stanovuje, že novostavby musí mít čím dál nižší emise. Od roku 2027 mají být nové veřejné budovy uhlíkově neutrální. To je téměř nereálné splnit u klasických staveb.

Dále je tu problém s pracovní silou. Prefabrikace se proto stává řešením – nejen u dřevostaveb, ale i u zděných staveb. Velké firmy a developeři na to přecházejí, protože dělníků na stavbách ubývá. Ve Skandinávii to už jinak nejde – tam prefabrikace není trend, ale nutnost.

Iva: To naprosto chápu. Nedávno jsem dělala workshop o nadčasovém interiéru, který je nyní součástí Akademie útulného domova, a bavili jsme se i o trendech ve stavebnictví. A všichni jsme se shodli – všechno směřuje ke zjednodušení. Kvůli času, penězům i lidem.

Gabriela: Přesně tak. Myslím si, že tento směr už nezmizí, naopak se ještě posílí.

Iva: Proč bychom měli chtít žít v dřevostavbě? Já mám dřevostavby ráda – moje máma žije v jedné, my taky. Ale zajímá mě například složení stěn. Když řekneme „dřevostavba“, představíme si dřevo, což je přírodní, příjemné. Ale co pak? Musí tam být izolace, často se používá sádrokarton, parozábrana… Není to nakonec „igelitová krabice“?

Gabriela: To je skvělá otázka. A právě kvůli takovým mýtům jsme začali dělat naše vlastní podcasty, kde tyhle věci vysvětlujeme.

Je zajímavé, že se lidé ptají na ekologii dřevostaveb, ale třeba u cihel to nikdo neřeší. Přitom cihly se musí vytěžit, převézt, vypálit při vysokých teplotách (což znamená vysoké emise CO₂), zase převézt na stavbu… Ale dřevostavba je podezřelá, že je „igelitová“.

Parozábran a fólií je tam minimum. Navíc jsou to materiály, které tam být nemusí – záleží na tom, zda stavba bude difuzně uzavřená nebo otevřená. U otevřené konstrukce parozábrana vůbec není.

Kromě toho existují ekologické alternativy ke klasickým izolacím – dřevovlákno, celulóza, recyklovaný papír atd.

Pokud dáte parozábranu, výhodou je, že za ní už nic nedýcháte – to je ochrana. U difuzně otevřených staveb se může stát, že inhalujete cokoli z použitých materiálů.

Paradoxně největší problém nejsou stavební materiály. Sádrovláknité desky, které používáme, mají VOC certifikaci v pořádku. Největší problém jsou věci, které si do domu přineseme sami – laminátový nábytek, vinylové podlahy a podobně.

Takže bych se víc zaměřila na interiérové povrchy. Ty dělají rozdíl.

Iva: To říkáte naprosto přesně. A když už jsme u interiéru – je pravda, že u dřevostavby musíme přesně vědět, kde bude co viset? Třeba kuchyňské skříňky nebo umyvadlo na stěně – to musí být přece zpevněné předem, ne?

Gabriela: U nás to tak není. Používáme sádrovláknité desky, ne sádrokarton. Jsou konstrukční, takže se do nich dá kotvit bodově až 70 kg – běžně na ně věšíme kuchyňské linky.

Ale ano – u umyvadel a dalších zařizovacích předmětů, kde je potřeba voda, je důležité mít jasno. Totéž platí pro podomítkové baterie – když je hotový obklad, už se to těžko mění.

Iva: A co vytápění? Jak ho řešíte ve vašich domech?

Gabriela: Nejčastěji kombinujeme podlahové vytápění s nějakým zdrojem – buď fotovoltaika, nebo tepelné čerpadlo. Každý klient má jiné požadavky, takže to řešíme individuálně. Ale vždy musíme splnit požadavky na energetickou náročnost budovy.

Iva: A když přijdu k vám, mohu si rovnou vybrat i typ podlahové krytiny?

Gabriela: Ano, máme u nás v administrativní budově všechny vzorky použitých materiálů. Máme je i aplikované ve vzorových stavbách, takže si na ně můžete sáhnout, projít se po nich, vidět je v ploše – což je důležité, protože malý vzorek může působit jinak než celá podlaha.

Snažíme se klienty tím výběrem provést. Dost často totiž tápou – mají hrubou představu, ale třeba dají dohromady našedlou podlahu a hnědé dveře, a my je pak vedeme, aby ladily barvy a materiály dohromady.

Iva: Jaké typy podlahových krytin nabízíte? Vinyl, třívrstvé dřevo, marmoleum?

Gabriela: Máme široký výběr – laminátové podlahy s dekory dřeva, vinyl (i když tomu se snažím vyhýbat kvůli ekologii), dřevěné podlahy (ty máme i u nás v domě), velkoformátové dlažby a betonové stěrky.

Iva: A vy jste zmínila, že váš dům, kde bydlíte, je součástí areálu. Používáte ho jako vzorový?

Gabriela: Nejčastěji se ukazuje jen zvenku, ale když jsme s klientem už ve fázi výběru materiálů a podpisu smlouvy, ráda ho provedu i uvnitř. Můžu ukázat, jak to máme, co se nám osvědčilo.

Doporučujeme věci, které máme vyzkoušené. Žijeme už ve druhé dřevostavbě, v našem vlastním domě žijeme skoro sedm let, takže jsme si vše vychytali. Myslím si, že každý výrobce by měl zároveň ve svém domě žít – posune to všechno dál.

Iva: To se mi moc líbí. Já také pracuji z domova už od roku 1993, nikdy jsem nechtěla kancelář jinde. A když jsem potřebovala klienty pozvat na schůzku, přišli ke mně domů. Ukazovala jsem jim kuchyňské kování, barvy, vychytávky… Jediné mínus bylo, že jsem musela před každou schůzkou všechno perfektně uklidit. Ale jinak to bylo skvělé.

Může to vypadat jako ztráta soukromí, ale beru to jako součást práce. Klienti mě pouští do svého soukromí, musí mi říct o sobě řadu věcí, abych pro ně mohla navrhnout dobrý interiér. Takže proč bych je já nepustila do své koupelny, že?

Iva: Má dřevostavba nějaké nevýhody? Je pro každého?

Gabriela: Dobrá otázka. Moc jich nenapadá, kromě toho, že na to musíte nastavit mysl. U nás je pořád hodně zakořeněné, že „cihla je cihla“ a „nejlépe stavět svépomocí, protože to je nejlevnější“. To jsou mýty, se kterými bojujeme.

Jinak si ale myslím, že dřevostavba je pro každého. Je to pocitově krásné, teplé bydlení. Není tam studená stěna jako u zdiva, je tam příjemně. A hlavně ušetříte měsíce života tím, že nebudete stavět cihlu k cihle. Ten čas se dá využít mnohem lépe. A co si budeme povídat – čas je dnes nejcennější komodita.

Iva: Teď jste mi úplně kápla do noty. Nejen měsíce, ale klidně i roky. Znám klienty, kteří staví svépomocí i deset let. A to už je za mě opravdu obrovská ztráta času – to vám žádné peníze nevrátí.

Když jsme u peněz – můžete porovnat orientačně náklady na dřevostavbu versus zděný dům? Třeba u klasického třípokojového domu?

Gabriela: Vždy záleží na standardu a energetické náročnosti, ale obecně si myslím – a je to další mýtus – že dřevostavba není levnější, ale je cenově srovnatelná se zděnou stavbou.

Co ale určitě hraje ve prospěch dřevostavby, je poměr tloušťky stěn k užitnému prostoru. U 100 m² zastavěné plochy jsme díky konstrukci dřevostavby schopni získat o 8–10 m² víc vnitřního prostoru než u cihly. To je obrovská výhoda.

Iva: To mi přijde skvělé. A ještě technická otázka – jak je to se skladbou podlah? Dnes je téměř standardem mít v koupelně odtokové žlaby místo vaniček. Lze to i ve dřevostavbě od EKOMODULAR?

Gabriela: Ano, lze. U modulární dřevostavby máme podlahový panel silný asi 36 cm, takže tam zvládneme veškeré rozvody, spády, žlaby. Je to naprosto bez problému.

Iva: To je výborná zpráva na závěr.

Já jsem si dnes povídala s Gabrielou Juřenčákovou ze společnosti Ecomodular o dřevostavbách.

Gabrielo, moc děkuji za rozhovor. Myslím, že jsme pokryly spoustu mýtů, které kolem dřevostaveb panují. A věřím, že jejich podíl na českém trhu dál poroste.

Rozhovor nejdete i ve videu zde a na podcastu Bydli lépe.